Spor v malichernosti a střet voličské části národa českého

Co důležitého se vlastně skrylo za sporem Zeman X Drahoš? Nedívali jsme se nakonec jako národ jinam, než bychom měli? Neuteklo nám to zásadní mezi prsty?

Pokud se za 100 let bude český středoškolský student zabývat historií, nahlédne na dnešní i minulý svět v nutné zkratce. Není možné si pamatovat vše a je vhodné, aby člověku všeobecně ználemu utkvělo v hlavě jen to hlavní či důležité. Historie je zajimavá v tom, že relativně dobře umí dějiny osekat na nutný základ, který bychom měli všichni znát a popřípadě na něm dále stavět a své znalosti prohlubovat. Pokud z dějepisu maturujete jistě víte, kdo to byl Masaryk. Prezident ČSR, všeuměl, vizionář. Znalosti bezpochyby zachycují život jeho blízké rodiny, hlavně Jana Masaryka. Učitelka Vám řekla, že se stýkal s Čapkem a barvitě Vám bude popsáno, jak zakládal republiku. Často se poprávu vyzdvihuje důležitost legií atd. Dějepisná lupa odhalí doktora Beneše, nebo dokonce zmíní Aloise Rašína, co se ekomické stránky věci týče. Na střední škole a ve většině případech i na škole vysoké Vám už nebude vylíčeno, jaké skandály v té době v politice byly. Nikdo nebude pod nátlakem emocí iniciovat debaty o tom, že třeba na pana Rašína byl spáchan atentát a nebo, že manželka druhého prezidenta v řadě byla velmi módní a pro mnoho žen byla vzorem. Prostě je nám jasné, že když se o minulosti učíme, nelze ji znát do podrobna, píšu prosím o většině populace. Minulost se tedy v našich hlavách většinou zrdrcne na důležité momenty, okamažiky a osobnosti. 

Současnost však vnímáme velmi odlišně. Známe ji do detailu, protože v ní žijeme. Prožíváme ji, cítíme ji a i maličkosti nás rozhořtí a vyvedou z míry. Vtipné je, že se často a intenzivně pozastavujeme nad věcmi, které odejdou do takřka absolutního zapomnění. Dobrá tedy, jak asi bude do dějin zapsán prezident Havel? Bude mu udělena nepochybně velká důležitost, která možná i dosáhne ke zakladateli Masarykovi. Bude to prezident “number two”. Pokud se tedy nerozhodnem přetvořit demokracii v totalitu nebo něco takového. Výklad dějepisu je totiž více či méně poplatný době, bohužel/bohudík… O Klausovi, který se jim bude asi plést s Václavem výše zmiňovaným, budou vědět, že jsme s ním vstoupili do EU, prezident Klaus musí být smutný, že si ho tak budou pamatovat. No a pak se možná dodá, že byl u bodu, kdy jsme se definitivně rozloučili s našimi agrárnějšími bratry. Omlouvám se, pane prezidente, ale myslím, že studenti si nejvíce zapamatují Vaše znárodnění prupisky jiného státu. A co si tak řeknou za sto let o panu Zemanovi? Určitě, že to byl opravdový Čech, a nebo čecháček, nechám radši na Vás. Do sešitu si mladí poznamenají Miloš Zeman, první prezident, kterého jsme volili přímo. Nikdo ho nebude dále kritizovat, hájit, pomlouvat, nikdo mu nebude nic vyčítat a nebo ho chválit. Zůstane jen prvním prezidentem, kterého volil lid. 

K tomu se chci dostat, přímá volba. To jediné bude opravdu důležité pro naší budoucnost a taky významné z pohledu historického studia. Byli jsme svědky hypersporu při volbě Miloše Zemana, hlavně tedy, když jsme si ho zvolili podruhé. Připadám si směšně. Národ český se rozdělil do tří skupin.

Skupina A byla pro solitéra Miloše Zemana. Co to bylo za lidi? Přesvědčení patrioti, státníci a pořádní chlapi, muži, kteří přece nebudou volit nějakého nudného buzeranta, doma si nenechají do ničeho kecat a sem tam seřvou svoji ženu. Dále političtní znalci, to myslím vážně, kteří obdivovali Zemanovu politickou kariéru a zkušenost. Pokračovat bychom mohli velkou částí voličů  mistra, Tomia Okamury, nebo filantropa a milovníka řepky olejky, pana Babiše. Skupina A vyhrála, protože jich bylo nejvíce. A možná mezi nimi byl i někdo normální, co prostě chce jít volit, ale nevyzná se v tom, tak to Milošovi prostě “hodil”.

Skupina B se vyznačovala supervzdělaností, bezbariérním všeobecným rozhledem a nesmírnou tolerancí, která vlastně končila hned u toho, že nedokázali tolerovat kamaráda, přítele či babičku, kteří stáli při Zemanovi. Opravdu pozoruhodná tolerance. Mohli jsme zde najít i profesory, kteří volili profesora. Nebo učitelky ze základních škol, které volí klasicky toho, kdo má vyšší akademický titul. “Pani učitelko… - mlč, nejsi vzdělaný, nemáš právo takto mluvit, já jsem magistra.” Tradičně jsme zde mohli vyhledat občany, kteří se rozhodli cestou menšího zla a maminky, kterým se Zeman nelíbil, protože je starý a nemocný, teda pardon, zdravý jako řepa, nebo snad jako řepka? 

Skupina C se vyskytuje jen v prvním kole. V tom druhém se přidala pod křídlo Béčka. Tihle lidé volili třeba Topolánka, aby byla zase sranda a nebo byli těžce závislý na hazardu, tak riskli Horáčka, rozumíte mi. 

A teď to začlo. Bitky v hospodě. Pohádaní přátelé a rozhádané rodiny. Proč? Protože lid volil prezidenta. Je přece demokracie - vláda lidu. Budeme si přece volit my lidé, nenecháme tam dělat ty politiky, co se jim zlíbí. Delaikizace, to znamená, že amatéři se stávají odborníky, podobně třeba když se hraje hokej. Například moje kamarádka, co v životě o politice nic neřekla a nic nevěděla, začla o Zemana a jeho volbu těžce bojovat na modrém poli lico-knigy. Prostě občanská ideologická válka. Teď jsem spor popsal a nyní se ho pokusím analyzovat a vysvětlit, jak jsme hloupí a ostudní a proč, pokud takto budem k věci veřejné přistupovat, nikdy nebudeme moci konkurovat větším státům a navrátit si prvorepublikový lesk. 

Ve škole nám řekli. Je demokracie a to je vláda lidu. To je největší nepřesnost tradovaná ve školství. Prosím Vás, vláda lidu je překlad slova demokracie, nikoliv jeho význám. Demokracie je víra v humanistické hodnoty, rovnost, debata, systém blokující totalitu či diktátora, institucionalizace opozice. A ano, lid si volí, řekněme směr politiky, stranu nebo názor. Prosím pochopte náš právní systém. Víte, co znamená nepřímá demokracie, parlamentární demokracie? Za nás vládnou politici, ne my. Lid nemůže vládnout. No, může, ale musí kandidovat a hlasy získat. Když jdete k řezníkovi a máte požadavek, že chcete kuřecí stehno. Dá vám kuřecí stehno. Zažili jste ale, že byste řekli, ale já si to stehno kupuju a jsem stálý zákazník, takže si ho chci sám připravit. Sám si chci zabít kuře a maso si z něho nadělat. No, kdyby to dělal laik, stehno by bylo tak hnusné, že by si ho nikdo nekoupil a řezník by zkrachoval. A tak to prosím je i v řemesle politickém. My jako lid udáváme směr politiky, volíme si strany. To je všechno naprosto vpořádku a má to taky být, avšak nemůžeme intervenovat do všeho. Nemůžeme rozhodovat jestli daň bude 13% a nebo 45%. Nemůžeme rozhodovat jestli postavíme 2 nemocnice nebo jen jednu. Tím, že volíme jakousi stranu, nebo politickou entitu, třeba hnutí, nebo piráty, předáváme jim tím naši důvěru, aby rozhodovali tak, jak je nám to nejbližší. Nechme to na nich, nejsme politici. Aby naše země nedopadla jako to nepovedené kuřecí. 

Nyní se mohu přesunout k tomu proč mi přímá volba tak vadí. Lidé se ponořili do rozhodnutí - Miloš x Drahoš, zapomněli však, kde tkví důležitost. A ta je v tom, že největší chyba, která se stala a o které bychom měli, a hlavně politici, debatovat je, že jsme dovolili, aby zde vznikla přímá volba prezidenta v nepřímé demokracii. Volíme přímo člověka, který má minimální pravomoce. A ještě jsme tak tupí, že se u toho pohádáme, jako bychom volili, kdo z nás se stane židovským prorokem. Doufám, že bychom zvolili Járu Cimrmana, to by se pak jeho hry staly písmem božím. 

Přímá volba prezidenta nejen, že porušuje tradici politiky prvním republiky, ale i narušuje politický systém té naší nepříme demokracie. 

Přímou volbu máme zavedenou tam, kde je opravdu potřebná. Například případné referendum, nemusíme ale volit přímo prezidenta. 

Přímá volba je mnohem dražší než, když prezidenta volil Parlament.

Prezident zastupuje naši republiku navenek a tudíš by měl spolupracovat s vládou a s jednotlivými ministerstvy. Vláda a ministerstva vzcházejí z poslanecké sněmovny, no a tu korigujeme my pomocí voleb. Aby byl logický kruh uzavřen, měla by Sněmovna s pomocí Senátu volit prezidenta. Nikoliv lid. S námi on nespolupracuje. Pokud teda nejste Ringo Čech.

Přímá volba destabilizuje naši společnost.

Příma volba vznikla z populistických podnětů, nikoliv při snaze o liberalizaci státu. 

Jediná výhoda příme volby je, že opravdu přilákala více voličů a vzbudila v lidech zájem o věc veřejnou. Nojo, ale to je tak vše, co je na této volbě dobré. 

Mám pocit, jako bychom byly děti. Máme nepřímou demokracii a od moci okleštěného prezidenta, ale nervomoci ho chceme volit, i když vlastně nevíme, jaké pravomoci má. A jak to bylo před touto zhoubou jinak nádherné, smysluplné a tradiční…

Asi to už nepůjde nikdy zvrátit. Možná dokonce navrácení bývalého statusu quo by bylo ještě více potupnější než nynější pseudopřímá volba. Je mi to hrozně líto. Pro budoucí čechy budem vypadat jako blázni. Nebo možná ne, možná bude tento krok oslavován v již České republice, jež bude předělaná na demokracii přímou s odvolatelností politiků a poslanci budou vybírání náhodně, aby se zajistila nestranost. Na odvolání politika bude stačit 10 000 hlasů, aby tam nebyli elitářští lháři a podvodníci. My budem řídit republiku. A Senát zrušíme, zábava je stejně jen s Kuberou, ale ten si už vystačí s cigaretami a teplickým klidem. 

Bojím se, že s dnešní optikou se zase vrátíme k totalitě. A teď naprosto vážně. Nepřímá demokracie není sprosté slovo. Volíte jen stranu a ta si nadále volí, jak se bude rozhodovat. To už musíte vy odhadnout, jestli budete s jejími rozhodnutími spokojeni či ne. Podle toho volte. Stabilita je prosperita. Tradice je důležitější více než si všichni myslíme. Neměňme fungující věci jen proto, že 2-3 roky uvažujem, že by mohly býti vadné, když 20 let fungovaly. Vzdělávejme se, ať rozpoznáme lež od pravdy, protože pravda vítězí, nic jiného. 

Prosím hlavně debatujme, konverzujme a napadávejme si svá tvrzení, tím se bude cizelovat výsledná pravda a pouze s ní pak můžeme uspět a konec konců, jak hovoří standarta prezidenta, i zvítězit.